Anatomie:Osobní stránka na adrese: labrador.svet-stranek.cz

TĚLO PSA


POHYBOVÁ SOUSTAVA

*KOSTRA:
- lebka
- Páteř a hrudník
- Hrudní končetiny
- Pánevní končetiny
- Spoje kostí

*SVALOVÁ SOUSTAVA
*TRÁVICÍ SOUSTAVA
-Zuby
*DÝCHACÍ SOUSTAVA
*OBĚHOVÁ SOUSTAVA
*MÍZNÍ SOUSTAVA
*NERVOVÁ SOUSTAVA

*SMYSLOVÁ ÚSTROJÍ
- Zrakové ústrojí
- Sluchové ústrojí
- Čichové ústrojí
- Chuťové ústrojí

*KOŽNÍ SOUSTAVA
*MOČOVÁ SOUSTAVA
*POHLAVNÍ ÚSTROJÍ

ŽLÁZY S VNITŘNÍ SEKRECÍ
Žlázy s vnitřní sekrecí jsou soubory žlázových buněk, které tvoří samostatné orgány nebo to jsou buňky s endokrinní funkcí lokalizované v některých orgánech. Tyto žlázy nemají samostatné vývody. Produkují hormony, které se uvolňují do tkáňového moku a odtud přímo do krve, a ovlivňují při tom důležité životní funkce v organismu, jako je rozmnožování, vývoj a růst, látková výměna apod. Účinek hormonů úzce souvisí se správnou funkcí vegetativní nervové soustavy. Koordinační centra činnosti vegetativní nervové soustavy a žláz s vnitřní sekrecí jsou uložena v části mezimozku, zvané hypothalamus. Mezi žlázy s vnitřní sekrecí řadíme hypofýzu - podvěsek mozkový, brzlík, štítnou žlázu, nadledviny, slinivku břišní, a patří sem částí i varlata a vaječníky.

Hypofýza - podvěsek mozkový
Hypofýza patří k nejdůležitějším žlázám s vnitřní sekrecí, protože řídí a kontroluje stabilitu stavu funkční rovnováhy v činnosti všech orgánů. Je tedy prostředníkem mezi žlázami a řídícím centrem - hypothalamem. Je uložena v prohlubni klínové kosti na spodině mozku a sestává ze dvou rozdílných částí - adenohypofýzy a neurohypofýzy. Hormony adenohypofýzy působí na růst všech tkání těla, činnost mléčné žlázy, činnost pohlavních orgánů, nadledvin apod. Hormony neurohypofýzy ovlivňují stahování cév, kontrakce dělohy, vylučování moči či činnost střev.

Brzlík
Brzlík je žláznatý orgán, složený z jednotlivých lalůčků, podlouhlého tvaru a světle šedé barvy, uložený přední částí na dolním konci hrdla, z větší části v dutině hrudní. Největší je u štěňat, již 14 dní po narození se začíná zmenšovat, jeho poslední zbytky jsou však viditelné ještě ve druhém a třetím roce života psa. Brzlík ovlivňuje růst organismu a tlumí tvorbu pohlavních hormonů, má význam i při tvorbě lymfatického systému.

Štítná žláza
Štítná žláza leží na průdušnici, těsně za hrtanem. Je rozdělena na dva oválné laloky, spojené až 1 cm silným žláznatým můstkem. Štítná žláza má tmavočervenou barvu a je kryta světlým vazivovým pouzdrem. Je složena z folikulů, které obsahují tekutinu, zvanou koloid. Tato tekutina obsahuje hormony tyroxin a kalcitonin, které zasahují do metabolismu tuků, cukrů, bílkovin a minerálních látek a ovlivňují činnost orgánů.
Po stranách štítné žlázy jsou uložena čtyři příštitné žlázy, které vylučují parathormon, který má hlavní význam pro metabolismus vápníku v organismu - ovlivňuje jeho vstřebávání ve střevě, hladinu v krvi, ukládání v kostech a vylučování ledvinami.

Nadledviny
Nadledvina je párový orgán, uložený na předním okraji ledvin. Skládá se z kůry a dřeně, z nichž každá produkuje jiné hormony. V kůře nadledvin vznikají steroidní hormony, které mají významnou úlohu v metabolismu. Dřeň nadledvin produkuje hormony adrenalin a noradrenalin, které ovlivňují především vegetativní nervovou soustavu.

Slinivka břišní
Slinivka břišní - pankreas - je umístěna v záhybech dvanácterníku, a je charakterizována jako žláza s dvojí sekrecí, protože má jak exokrinní, tak endokrinní funkce. Slinivka vylučuje do krve hormon inzulín, který má význam pro udržování hladiny cukru v krvi a jeho metabolismus ve svalech.

Varle
Kromě spermií produkují varlata také hormon testosteron, který je vylučován do krve a řídí produkci spermií, má vliv na jejich životnost, ovlivňuje funkci přídatných pohlavních žláz, pohlavní chování apod.

Vaječník
Vaječník kromě produkce vajíček také vylučuje do krve několik hormonů, estrogeny a gestageny. Estrogeny vyvolávají změny při říji, podmiňují vznik pohlavních znaků a mají význam pro vývoj mléčné žlázy. Gestageny vznikající v období březosti podmiňují změny a procesy v organismu feny během březosti.

POHLAVNÍ ÚSTROJÍ
Pohlavní orgány jsou orgány, které jako jediné neslouží k zachování jedince, ale k zachování druhu. Je to ústrojí, které umožňuje rozmnožování a plození potomstva. Rozeznáváme dva rozdílné druhy pohlavního ústrojí, samčí a samičí. Hlavními funkcemi pohlavního ústrojí je produkce pohlavních buněk a hormonů, oplodnění a umožnění vývoje nového jedince v těle matky. Oplodnění znamená spojení samčí pohlavní buňky - spermie se samičí pohlavní buňkou - vajíčkem. K oplodnění dochází při páření. Orgány pohlavního ústrojí v průběhu pohlavního cyklu a v době březosti procházejí určitými změnami. Pokud je část nebo celé pohlavní ústrojí odstraněno, není ohrožen život jedince.

Samčí pohlavní ústrojí
Samčí pohlavní ústrojí se skládá z varlat, nadvarlat, chámovodů, přídatných pohlavních žláz a zevního pohlavního ústrojí, které tvoří pyj, předkožka a šourek.
Varlata jsou samčí pohlavní žlázy, které jsou uloženy v šourku. Vyvíjejí se v nich samčí pohlavní buňky - spermie, a vznikají zde i pohlavní hormony. Varle má téměř kulovitý tvar a v šourku je uloženo mírně šikmo. U štěňat jsou varlata uložena v dutině břišní, ve stáří 4 - 5 týdnů začínají postupně sestupovat do šourku. Plně sestouplá varlata by měl pes mít asi v 8. - 9. týdnu života. Součástí varlete je nadvarle, v něm se spermie shromažďují, a ukládají do zásoby, zde také dozrávají a získávají schopnost pohybu. Pokračování vývodného systému z nadvarlete do močového měchýře tvoří chámovod. V době ejakulace odvádí spermie a sekrety z varlat a přídatných pohlavních žláz do močové trubice, ústící na vrcholu pyje. Přídatné pohlavní žlázy produkují sekrety, které během ejakulace vytvářejí pro spermie příznivé prostředí. U psa je tvoří pouze prostata. Velikost prostaty závisí na plemenné příslušnosti a věku psa. Zevní pohlavní ústrojí sestává z pyje, předkožky a šourku. Šourek tvoří ochranný obal pro varlata a jeho vývodné cesty, a je uložen mezi stehny psa. Kůže šourku je tenká a tmavě pigmentovaná, slabě porostlá krátkými chlupy. Pyj je důležitý pro zavedení spermatu do pohlavního ústrojí samice. Umožňuje to jeho tvar a stavba. Má válcovitý tvar a velkých plemen psů dosahuje délky až 25 cm a šířky 2 - 3 cm. Sestává z kořene, těla a žaludu. V penisu je uložena močová trubice, kterou prochází moč a semeno, je vyztužen pyjovou kostí a jeho základem je topořivé těleso. Pyj je uložen v předkožce, která tvoří ochranné kožní pouzdro pyje.

Samičí pohlavní ústrojí
Samičí pohlavní ústrojí se skládá z vaječníků, vejcovodů, dělohy, pochvy a zevního pohlavního ústrojí, které tvoří poševní předsíň, močová trubice a vulva.
Vaječníky jsou samičí pohlavní žlázy vejčitého tvaru, uložené pod 3. - 4. bederním obratlem, jejich velikost záleží na plemeni, přibližně je vaječník 1 - 2 cm dlouhý a až 1,5 cm široký. Ve vaječnících se vytvářejí samičí pohlavní buňky - vajíčka a produkují pohlavní hormony. Na povrchu je vaječník z větší části kryt epitelem, pod kterým je bělavý obal, kolagenní vazivo, které pokrývá celý vaječník. Pod tímto obalem je vrstva, která obsahuje velké množství vaječných váčků - folikulů v různých vývojových stádiích. Vajíčka z vaječníků jsou přiváděna do dělohy vejcovody. Vejcovod je párová trubice z hladké svaloviny, uvnitř vystlaná epitelem, která je trychtýřovitě přiložena k vaječníku. Každý vejcovod ústí do jednoho děložního rohu, které se pak spojují do těla dělohy. Děloha je vystlaná bohatě žláznatou sliznicí, děložní stěnu tvoří svalovina. Hlavní funkcí dělohy je vytvoření vhodného prostředí pro vývoj plodu z oplozeného vajíčka. Zde se vyvíjí nový jedinec až do doby porodu. Děloha je zakončena děložním krčkem, který ústí do pochvy. Pochva je uložena v pánvi a spojuje dělohu s vulvou. Společně s vulvou slouží k zavedení penisu psa během kopulace. Pochva je tvořena hladkou svalovinou a uvnitř vystlaná sliznicí. Vzadu přechází v poševní předsíň, která končí poševním vchodem. Močová trubice ústí na rozhraní mezi pochvou a poševní předsíní. Vstup do pohlavní soustavy tvoří vulva, tvořená dvěma stydkými pysky.

MOČOVÁ SOUSTAVA
Močová soustava sdružuje ústrojí, která zajišťují vylučování odpadních látek, vznikajících při látkové výměně. Tato ústrojí převádějí tělu nepotřebné látky, obsažené v krvi, do moče, kde je zahušťují. Močová soustava se skládá ze dvou ledvin a vývodné močových cest.

Ledvina je párový žláznatý orgán fazolovitého tvaru, uložený na stropě břišní dutiny. Každá ledvina je uložena ve vazivovém pouzdru a je tvořena kůrou, dření a ledvinovou pánvičkou, která je začátkem vývodných močových cest. Krev je do ledviny přiváděna ledvinovou tepnou, která odstupuje přímo z břišní aorty a odváděna ledvinovou žilou, která je napojena na zadní dutou žílu.
Vývodné močové cesty začínají ledvinovou pánvičkou, do níž ústí velké množství močových kanálků, kterými přitéká moč. Z ledvinové pánvičky do močového měchýře je moč odváděna močovodem. Močovod je dlouhá, tenká trubice, tvořená hladkou svalovinou a vystlaná sliznicí. Močovody z obou stran k sobě sbíhají a ve vzdálenosti asi 3 cm od sebe šikmo pronikají do močového měchýře. Močový měchýř dutý orgán hruškovitého tvaru, jehož stěny tvoří tři vrstvy hladké svaloviny a je vystlaný sliznicí. Stěna močového měchýře je značně roztažitelná a jeho velikost se mění podle stupně naplnění. Při močení odtéká moč z močového měchýře močovou trubicí, která ústí mimo tělo, u psa je to na penisu, u feny v pochvě.

KOŽNÍ SOUSTAVA
Kožní soustavu tvoří soubor důležitých ústrojí, která oddělují vnitřní organismus od vnějšího prostředí a chrání organismus před vlivy vnějšího prostředí.

Kůže
Kůže psa je tenká a jemná a pokrývá celé jeho tělo. Díky nervovým zakončením poskytuje organismu mnoho informací o vnějším prostředí a chrání jej před ním. Kůže se svými přídatnými orgány, jako jsou chlupy a kožní žlázy, obstarává řadu důležitých funkcí. V kůži se skladuje voda i tuk, tvoří se v ní vitamín D a působí také jako zásobárna vitamínů rozpustných v tucích. Kůže je také důležitým smyslovým ústrojím - jsou v ní nervová zakončení, která přijímají různá podráždění. Kůže se skládá ze tří vrstev - pokožky, škáry a podkoží.Pokožka je na vnější straně kůže, její vrchní vrstva rohovatí a odlučuje se jako jemný kožní prach. Pod pokožkou je škára, která je tvořena svazky kolagenních vláken a cévami. Škára je nejsilnější vrstvou kůže a jsou v ní uloženy chlupové váčky, potní a mazové žlázy, rozvětvený systém cév a nervových zakončení. Podkoží tvoří spodní vrstvu kůže, je tlusté a dovoluje psu pohyb kůže. Jsou zde usazeny zásobní vrstvy tuku s tepelně izolační funkcí. Tukové polštáře se rozprostírají téměř po celém těle.

Srst
Srst je tvořena chlupy o různé délce a tvaru. Srst se značně liší v závislosti na plemenné příslušnosti. Rozdílné je zbarvení, délka, jemnost i postavení chlupů. U hladkosrstých psů vyrůstají chlupy z kůže šikmo, srst je hladká a přilehlá. U hrubosrstých plemen vyrůstají chlupy z kůže strmě, srst odstává a je načechraná.Srst se liší také v závislosti na tělních krajinách, kolem uší je srst jemná, krátká a hustá, na hřbetě je hrubá, hustá a chlupy jsou delší. U hladkosrstých plemen jsou také patrné chlupové víry. Chlup vyrůstá z kořene, který je uložen v chlupovém váčku ve škáře. Podle tvaru a funkce rozlišujeme chlupy krycí, chlupy podsady a chlupy hmatové. Chlupy se shlukují do štětiček vystupujících ze společného ústí chlupových váčků. Štětička je tvořena jedním mohutným krycím chlupem a šesti až osmi tenkými chlupy podsady. Krycí chlup je tlustší, delší a u psa určuje charakter srsti. Jeho kořen zasahuje do podkoží, což umožňuje naježení srsti. Chlupy podsady jsou jemnější, kratší a hustější. Ovlivňují zbarvení srsti a chrání psa proti vnějším teplotám. Hmatové chlupy jsou tlusté a dlouhé, vyrůstají pouze na některých místech, jako na tvářích, horním pysku, horním víčku a pod bradou. Tento typ chlupů doplňuje hmatové orgány v kůži. Společně s nervovými zakončeními v kůži vytvářejí tzv. kožní smysl.

Chuťové ústrojí
Chuťové ústrojí tvoří chuťové pohárky, uložené ve sliznici jazyka, měkkého patra, v jazykopatrovém oblouku a ve sliznici základny příklopky. U psa je soustředěno především do jazyka. Chuťové pohárky se soustřeďují v několika druzích bradavek a jsou tvořeny vlastními smyslovými chuťovými buňkami a buňkami podpůrnými. Na stěnách smyslových buněk jsou nervová zakončení chuťových nervů.

Čichové ústrojí
Čichové ústrojí sídlí v dutině nosní, v čichové sliznici. Ta je rozložena na povrchu čichové kosti, nosních skořepách, a na části chrupavčité nosní přepážky. Součástí čichového ústrojí je i tzv. větřící ústrojí, , je to chrupavčitá trubička vystlaná speciální čichovou sliznicí a čidly, uložená v přední části dutiny nosní. Větřící ústrojí je využíváno jen v případě, kdy pes intenzivně nasává vzduch k ověření pachu. Rozsah čichové sliznice u psa je mnohem větší než u člověka nebo například u skotu. Čichová sliznice člověka zaujímá plochu asi 5 cm2, u psa je to podle plemenné příslušnosti 60 - 170 cm2, proto pes dokáže mimořádně dobře rozlišovat pachy.

Sluchové ústrojí
Sluchové ústrojí je párový orgán, je sídlem pro psa velmi důležitého smyslu, sluchu. Dělí se na zevní, střední a vnitřní ucho.
Zevní ucho představuje ušní boltec a zevní zvukovod. Ušní boltec mívá podle plemenné příslušnosti různý tvar, velikost a postavení. Je to kožní řasa, kterou zpevňuje shodně svinutá chrupavka ušního boltce. Na vnitřní ploše ušního boltce se vytvářejí podélné a šikmé kožní řasy. Paralelně se zevním okrajem ušního boltce probíhá výraznější kožní řasa, která ohraničuje kožní váček. Zevní zvukovod je trubice, která se skládá částečně z kostěné části a částečně je vyztužena chrupavkami. Uvnitř je zevní zvukovod kryt jemnou kůží s vrstvou podkožního vaziva, v kůži jsou uloženy mazové žlázy, které vyměšují ušní maz. Zevní zvukovod je ukončen bubínkem, který jej odděluje od středního ucha.
Střední ucho tvoří bubínková dutina, ve které jsou uložené sluchové kůstky a jejich svaly, je uložena ve spánkové kosti. Sluchové kůstky jsou zastoupeny kladívkem, kovadlinkou, čočkovitou kůstkou a třmínkem. Řetězec sluchových kůstek přenáší zvukové vlny z bubínku do vnitřního ucha. Navzájem i se svým okolím jsou sluchové kůstky spojeny vazy. Bubínkovou dutinu spojuje s hltanem sluchová trubice, čímž se vyrovnává tlak na bubínek.
Vnitřní ucho vytváří blanité bludiště, uložené ve skalní části spánkové kosti. Má dvě části, z nichž každá má zcela odlišnou funkci - část předsíňovou a část hlemýžďovou. V předsíňovou část tvoří vejčitý a kulovitý váček a tři polokruhovité chodbičky, kde je uloženo ústrojí statické neboli rovnovážné a ústrojí kinetické neboli pohybové. V části hlemýžďové je uloženo ústrojí sluchové.

Zrakové ústrojí
Zrakové ústrojí je orgán, který zachycuje světelná podráždění. Tvoří je oko, přídatná zraková ústrojí a oční nerv.
Oko je uloženo nedaleko mozku v očnici - orbitě a s mozkem je spojeno očním nervem. Popisujeme na něm oční kouli a přídatná zraková ústrojí. Stěna oční koule se skládá ze tří vrstev - vazivového obalu, cévního obalu a vnitřního obalu. Vazivový obal je rozdělen na bělimu a rohovku. Bělima je tuhá, neprůhledná blána, bílé až namodralé barvy, která tvoří ochranný obal pro hlubší vrstvy oka a slouží k úponu okohybných svalů. Vpředu přechází v průhlednou, bezbarvou a vyklenutou rohovku. Cévní obal oční koule se dělí na nejrozšířenější část - cévnatku, která přechází v řasnaté těleso a duhovku. Cévnatka je tenká blána, bohatě protkaná spletí krevních kapilár, vystýlající celou zadní polokouli. Řasnaté těleso tvoří přední pokračování cévnatky a je silnější. Z předního okraje řasnatého tělesa vystupuje duhovka, která odděluje přední oční komoru od zadní. Duhovka má ve svém středu otvor - zornici. Vnitřní obal oční koule tvoří sítnice, z níž část neobsahuje zraková čidla a tvoří tedy slepou část sítnice, část se rozkládá v místě, kam mohou dopadat světelné paprsky, jsou zde vyvinuta zraková čidla, a tvoří tedy vidomou část sítnice. V této vidomé části sítnice je spleť nervů a nervových zakončení ve formě čípků a tyčinek, ve kterých začíná nervová zraková dráha. Ze zadní části oční koule vystupuje oční nerv. Obsah oční koule tvoří čočka, sklivec a komorový mok. Čočka je uložena těsně za duhovkou a zornicí, v této poloze ji udržuje závěsný aparát čočky, při jehož napětí se čočka oplošťuje, při uvolnění čočka zvětšuje vypouklost. Změny vypouklosti čočky nazýváme akomodace. Čočka nemá vlastní cévy ani nervy, její význam spočívá v tom, že vrhá na sítnici reálný obrácený obraz pozorovaného předmětu. Celý prostor za čočkou vyplňuje rosolovitá, průhledná hmota - sklivec. Mezi rohovkou a čočkou jsou dutiny, které tvoří přední a zadní oční komoru, ty jsou od sebe částečně oddělené duhovkou. Tyto komory jsou vyplněny komorovým mokem, bezbarvou tekutinou, která je svou skladkou totožná s mozkomíšním mokem.
Přídatná zraková ústrojí zajišťují ochranu oční koule a umožňují jí pohyb. Mezi přídatná ústrojí oka patří očnice, oční svaly a provázky, víčka, spojivky a slzné ústrojí. Očnice - orbita - je hluboká, kostěně ohraničená jáma, ve které je uložena oční koule. Pohyb oční koule umožňují oční svaly, patří k nim i zvedač horního víčka. Mechanickou ochranu oka proti poranění zajišťují oční víčka, opatřená řasami. Na vnitřním okraji oka jsou drobné žlázky, které se také podílejí na vytvoření vhodného prostředí pro funkci oka. Spojivka je sliznice, která kryje přední plochu oční koule a vystýlá i vnitřní plochu víček. Neustálé zavlažování oka, které je nutné k tomu, aby jeho povrch nevysychal, zajišťuje slzné ústrojí. Skládá se ze slzné žlázy a odvodných cest.

SMYSLOVÁ ÚSTROJÍ
Důležitost smyslových ústrojí tkví v komunikaci organismu se zevním prostředím, smyslová ústrojí také analyzují změny uvnitř organismu. Podněty, které přicházejí ze smyslových ústrojí, skládají v mozkové kůře obraz vlastního těla i zevního světa. Smyslová ústrojí jsou vybavena čidly - receptory, které na přiměřený podnět odpovídají svým vzruchem, přinášejí tak mozku životně důležité informace. Receptor je citlivý jen na přesně určený druh podnětů. Mezi smyslová ústrojí patří ústrojí zrakové, sluchové, čichové, chuťové a tzv. kožní smysl, což je speciálně uspořádané smyslové ústrojí, podmiňující vnímání kůží.

NERVOVÁ SOUSTAVA
Nervová soustava je důležitá tím, že udržuje v souladu funkce ostatních soustav v souladu a ve vzájemné spolupráci a umožňuje živému organismu přizpůsobit se proměnlivému zevnímu prostředí. Z jednotlivých soustav tak vytváří jednotný organismus schopný samostatného života. Nervová soustava se skládá z několika částí, centrálního nervového systému, periferního nervového systému a autonomní neboli vegetativní soustavy.

Centrální nervový systém - CNS
CNS přijímá prostřednictvím smyslů a nervových zakončení vzruchy z okolního prostředí, představuje ústředí pro zpracování informací, jejich koordinaci a vydávání příkazů. Umožňuje tedy psovi rozlišovat podněty, kombinovat je, rychle na ně reagovat a také se přizpůsobovat různým změnám. CNS je uložena v pevné schránce lebeční dutiny a páteřního kanálu. Součástí CNS je mozek a mícha. Mozek je uložen v dutině, tvořené lebečnímu kostmi, tzv. mozkovně. Mozek se dělí na přední mozek, střední mozek a zadní mozek. Přední mozek se skládá ze dvou polokoulí, na jejichž povrchu je mozková kůra, složená z několika vrstev nervových buněk. Je to místo vzniku podmíněných reflexů. Součástí předního mozku je mezimozek, který předává vzruchy do příslušných oblastí mozkové kůry psa. Zároveň je také centrem tepelné regulace a látkové výměny. Z vývojového hlediska je součástí mezimozku oční nerv a nervová část oční koule. Střední mozek je ze hřbetní strany kryt mozkovými polokoulemi a mozečkem, podílí se na řízení složitých pohybů a polohy těla při reakci na vnější podněty. Zadní mozek představuje prodloužená mícha, která je uložena v dutině lebeční, na rozhraní mozkového kmene a přední části míchy, a která je sídlem nepodmíněných reflexů. Nad prodlouženou míchou je uložen mozeček, jehož funkcí je řízení činnosti svalů a udržení rovnováhy. Mícha je uložena ve hřbetním kanálu páteře a sahá od týlní části lebky až k sedmému bedernímu obratli. Je sídlem jednoduchých nepodmíněných reflexů a řídí činnost svalů a vnitřních orgánů.

Periferní nervový systém
Periferní, neboli obvodové nervstvo, je nedílnou součástí centrálního nervstva, jeho činnost se promítá ve vědomí psa. Periferní nervstvo představuje spojovací složku: přináší informace do centra a odvádí příkazy k jednotlivým orgánům. Skládá se z mozkových a míšních nervů. Mozkové nervy vycházejí z mozkového kmene a prodloužené míchy, je jich dvanáct a řídí činnost mnoha životně důležitých funkcí. Míšní nervy vystupující ze spodní části míchy mají motorickou funkci. Druhým typem jsou míšní nervy vystupující z horních míšních kořenů, a ty mají funkci senzorickou.

Vegetativní nervová soustava
Vegetativní, neboli autonomní soustava, přijímá a zpracovává informace přicházející z vlastního těla a vysílá příkazy výkonným orgánům. Tato soustava řídí a koordinuje činnosti důležité pro život, jako je dýchání, trávení, krevní oběh, termoregulace, rozmnožování apod.. Vegetativní nervy mají na CNS nezávislou funkci, činnost tohoto systému probíhá bez vědomí nebo vůle jedince. Ve svém celku však vegetativní nervová soustava podléhá řízení CNS. Tuto soustavu tvoří samostatné nervy a ganglia, které navzájem tvoří spleť v celém organismu. Podle místa výstupu z CNS i podle fyziologických projevů se dělí vegetativní nervy na nervy sympatické a parasympatické. Parasympatické nervy vystupují z mozkového kmene a z křížové části míchy, nervy sympatické vystupují z hrudní a bederní části míchy.

MÍZNÍ SOUSTAVA
Mízní soustava se skládá z mízních cév a mízní tkáně. Mízní systém je napojen v dutině hrudní na přední dutou žílu a jeho obsah se tak dostává do krve, kde je dále zpracováván. Mízními cévami je odváděn přebytečný tkáňový mok, který není schopen odvést krevní oběh. V mízních vlásečnicích se tkáňový mok stává mízou - lymphou. Mízní tkáň se nachází na všech místech, kde je tělo ohroženo cizorodými, škodlivými látkami, od kterých mízu očišťuje. Do mízy mízní tkáň také dodává bílé krvinky - lymfocyty a množství protilátek. Mízní uzlina je orgán ledvinovitého nebo válcovitého tvaru, který je vytvořený nahromaděním mízní tkáně, uzavřeným ve fibrosním pouzdře. Velikost mízních uzlin je velmi rozdílná.

OBĚHOVÁ SOUSTAVA
Soustavu ústrojí krevního oběhu tvoří cévy, které rozvádí krev po celém těle. Centrálním orgánem soustavy je srdce, které vyhání krev do organismu tepnami. Konečné úseky tepen přecházejí v husté sítě vlásečnic, které ústí do žil. Ty se postupně sbíhají do jednotlivých žilných kmenů, které vedou zpět k srdci.

Srdce je uloženo v dutině hrudní, je to mohutný svalový orgán, pro život organismu obzvláště důležitý. Svou pulsací zajišťuje krevní oběh. Srdce psa je oválného tvaru a v hrudní dutině zaujímá téměř horizontální polohu. Je uloženo v obalu, který se nazývá osrdečník.

Krevní oběh se dělí na malý a velký krevní oběh. Malý krevní oběh začíná v pravé srdeční komoře, odtud odkysličená krev tryská plicními tepnami do plic, kde se okysličuje, a okysličená se pak vrací plicními žilami do levé srdeční komory. Velký krevní oběh začíná v levé srdeční komoře, odtud okysličená krev tryská aortou do tepen celého těla.

DÝCHACÍ SOUSTAVA
Dýchací soustava sdružuje orgány, které obstarávají výměnu plynů mezi vnějším prostředím a krví. Vdechováním přivádějí do těla kyslík a vydechováním odvádějí kysličník uhličitý. Dýchací soustava je i důležitým regulátorem teploty. Dýchací soustava začíná dutinou nosní, do které vzduch vstupuje nozdrou, která je součástí zevního nosu. Dále vzduch proudí nosohltanovým průchodem do hltanu, odtud přes hrtan do průdušnice, průdušek a do dechových kanálků a sklípků, které jsou základní funkční jednotkou plic.

Zevní nos je tvořen houbovitým čenichem, ten je rozdělený brázdičkou, která zasahuje z horního pysku až na čenichové zrcátko. Nosní dutina je párová dutina, vystlaná sliznicí, v níž je uloženo čichové bludiště, u psa se svým tvarem a uspořádáním podstatně odlišuje od ostatních domácích zvířat. Je v ní umístěna malá dutina, vystlaná speciální čichovou sliznicí, která slouží jako větřicí ústrojí. Nosní dutina je rozdělena chrupavčitou přepážkou na dvě části. V dutině nosní se vzduch ohřívá a čistí od prachových částic. Odtud putuje vzduch přes hltan do hrtanu. Hrtan je krátká trubice, složená z chrupavčitých prstenců, která je vložena mezi hltan a počátek průdušnice. Reguluje přívod vzduchu při dýchání, zabraňuje vniknutí cizích těles do dýchacích cest a je hlavním hlasovým ústrojím. Z hrtanu až do plic vede vzduch průdušnice. Ta je tvořena 42 - 46 chrupavčitými prstenci, které jsou spojeny plošnými vazy a je vevnitř vystlána sliznicí. Na konci se průdušnice rozděluje na dvě průdušky, které vstupují do plicních laloků. Plíce jsou vlastní dýchací orgán, který je uložen v dutině hrudní, která je vystlaná pohrudnicí. Plíce jsou obaleny tenkou blánou - poplicnicí. Dýchacími pohyby hrudníku se plíce roztahují a stlačují, a to umožňuje výměnu vzduchu v plicích a okysličování krve.

Zuby
Zuby se skládají z tvrdé zuboviny, potažené tvrdší sklovinou, a v čelisti jsou fixovány podle své velikosti různým počtem kořenů.
Mléčný chrup čítá 28 zubů, z toho 6 řezáků, 2 špičáky a 6 třenových zubů (premolárů) v každé čelisti. Stoličky (moláry) nemají štěňata žádné. Mléčné zuby jsou menší než zuby trvalé, a odlišují se také barvou, jsou šedivě bílé. Mléčné zuby se začínají prořezávat ve stáří 3 - 4 týdnů věku a všechny jsou prořezány do věku 2 měsíců.
Trvalý chrup čítá 42 zubů, z toho 12 řezáků, 4 špičáky, 16 třenových zubů (premolárů) a 10 stoliček (molárů), jejichž počet je v dolní a horní čelisti rozdílný. V horní čelisti trvalého chrupu je 20 zubů, v dolní pak 22 zubů. Trvalé zuby jsou založeny v čelistech pod mléčnými zuby a v době výměny chrupu mléčné zuby z čelisti vytlačují. Výměna zubů začíná asi od poloviny 4. měsíce a pokračuje v průběhu 5. měsíce života štěněte. K výměně mléčného chrupu za trvalý dochází dříve u velkých plemen.

TRÁVICÍ SOUSTAVA
Trávicí ústrojí zajišťuje výměnu tekutých a pevných látek, příjem vody, solí, živin, vitamínů apod. Jeho úkolem je přijímání potravy, její rozmělňování, chemické rozkládání a vstřebávání látek potřebných pro život celého organismu. Trávicí ústrojí začíná ústní dutinou, pokračuje hltanem a trávicí trubicí, která sestává z jícnu, žaludku, tenkého a tlustého střeva a končí řitním otvorem. K trávicímu ústrojí patří také játra a slinivka břišní.

V dutině ústní dochází k mechanickému zpracování potravy. Pes coby masožravec potravu nežvýká a nerozmělňuje, ale trhá ji na menší kusy. Do ústní dutiny odvádějí svůj sekret slinné žlázy, sliny se pak mísí s potravou, zvlhčují ji a usnadňují tak přepravu potravy dále. Sliny obsahují množství organických a anorganických složek, z nichž pro psa je velmi významný enzym lyzozym, který dokáže rozpustit některé mikroorganismy a působí protibakteriálně. Na spodině ústní je uložen jazyk, který je důležitý při pití, při zpracování a polykání sousta. Potrava z ústní dutiny putuje přes hltan a jícen do žaludku. Hltan je u psa široký a dlouhý, dosahuje až úrovně druhého krčního obratle. Jícen je sliznicí vystlaná, dlouhá trubice, tvořená svalovinou. Žaludek je vystlán žláznatou sliznicí. Jeho velikost i uložení se mění podle náplně. U středně velkého psa má žaludek objem 1 až 9 litrů. V žaludku dochází k promíchání potravy, do potravy jsou žaludečními žlázami vylučovány žaludeční kyseliny a taktéž enzym, zvaný pepsin, který v potravě rozkládá bílkoviny. Z levé strany se k žaludku připojuje slezina, která má světle červenou barvu, je plochá, protáhlá a krytá silným pouzdrem. Její hlavní funkcí je krvetvorba, působí jako zásobárna červených krvinek, které jsou schopny v případě potřeby se okamžitě uvolnit do krevního oběhu. V úrovni poloviny desátého až jedenáctého žebra je uloženo tenké střevo. Natrávená potrava se ze žaludku přesouvá nejprve do dvanácterníku, který je součástí tenkého střeva. Zde jsou neutralizovány žaludeční kyseliny tím, že natrávená potrava se zde mísí se šťávou ze slinivky břišní a s alkalickou šťávou, která je vylučována zde umístěnými žlázami. V tomto úseku zažívacího traktu se také potrava mísí se žlučí, která emulguje tuky. V tenkém střevě se tedy tráví všechny výživné látky - cukry, tuky a bílkoviny. Slinivka břišní, která je umístěna v záhybech dvanácterníku, vylučuje jednak šťávu obsahující enzymy, ale také produkuje inzulín, potřebný ke správnému využití cukrů. Velmi důležitá pro život je také funkce jater. Látky, které se uvolňují při trávení se po vstřebání do krve dostanou do jater, kde dochází ke krvetvorbě, využití živin a odstranění toxinů. Po průchodu tenkým střevem se potrava dostává do tlustého střeva. To má význam pro vstřebávání minerálních látek a vody, čímž se zahušťují výkaly, které z těla odchází ven konečníkem.

SVALOVÁ SOUSTAVA
Svalová soustava je aktivní složkou pohybového ústrojí. Tvoří ji svaly a jejich pomocná ústrojí. Kosterní svalstvo tvoří 30 - 50% hmotnosti těla. Kosterní svaly se uvolňují a stahují za přímé kontroly vůle. Vlákna kosterního svalstva se mohou zkrátit až na polovinu délky, kterou mají v uvolněném stavu. Při své práci přeměňují svaly chemickou energii živin z asi 30% v mechanickou energii svého smrštění, a přibližně ze 70% v tepelnou energii. To znamená, že pracující svaly jsou pro organismus největším dodavatelem tepla. Kromě tmavě rudých kosterních svalů rozlišujeme ještě hladké svalstvo, které má bledě růžovou barvu a tvoří stěny vnitřností, žlázových vývodů a cév.

Spoje kostí
Existují dva druhy spojení, a to spojení vmezeřenou tkání a spojení tihové.
Spojení vmezeřenou tkání - synarthrosis se podle druhu dělí na spojení vazivové, chrupavčité a spojení kostní tkání. Vmezeřená tkáň se ve stáří obvykle mění a stává se pevnější. Synarthrosy tvoří většinou málo pohyblivé spojení kostí.
Tihové spojení kostí - junctura synovialis je složitější spojení kostí, které tvoří kloub. Kosti se v kloubu dotýkají plochami povlečenými chrupavkou, na obvodě kloubních ploch jsou spojeny vazivovým kloubním pouzdrem. Chrupavka svou pružností zabezpečuje dokonalý dotyk mezi kloubními plochami a mírní nárazy mezi kostmi. Kloubní pouzdro, které zajišťuje vazivové spojení kostí na obvodě kloubních ploch, uzavírá zcela kloubní dutinu, kterou vyplňuje kloubní tih. Kloubní tih - synovia je čirá, mírně nažloutlá, vazká tekutina, která vyživuje kloubní chrupavky a na jejich povrchu vytváří kluznou plochu, čímž snižuje tření a napomáhá i přilnavosti kloubních ploch.

Pánevní končetiny
Pánevní končetina je tvořena pletencem pánevní končetiny, kostí stehenní s čéškou, kostí holenní, lýtkovou, zanártními a nártními kostmi, kostmi prstů a kostmi sezamskými. Pletenec dolní končetiny se skládá ze dvou kostí pánevních, které jsou přiloženy ke kosti křížové. Každá z pánevních kostí se skládá ze tří samostatných kostí - kosti kyčelní, sedací a stydké, které jsou spojeny chrupavkou. Spojení pánevních kostí s kostí křížovou tvoří kostru pánve, a toto spojení je velmi pevné a málo pohyblivé, na rozdíl od spojení pletence hrudní končetiny s trupem.

Hrudní končetiny
Hrudní končetina je k trupu připojena pletencem hrudní končetiny, za ním následuje pažní kost, předloketní kosti a kostra ruky, kterou tvoří zápěstní kosti, záprstní kosti a kosti prstů. Z pletence hrudní končetiny je u psa oproti člověku plně vyvinuta jen lopatka, klíční kost se jeví pouze jako 6 - 12 mm dlouhá chrupavčitá nebo kostěná tyčinka, zobcovitá kost není vyvinuta vůbec.

Páteř a hrudník
Kostra páteře a hrudníku tvoří oporu pro celé tělo. Páteř se skládá z obratlů, které rozlišujeme krční, hrudní, bederní, křížové a ocasní. Bederní obratle jsou srostlé v kost křížovou. Obratel je složen z těla, obratlového oblouku a výběžků. V hrudním úseku páteře jsou z obratlových výběžků vyvinutá žebra, která jsou spojena klouby s páteří a vytváří tak hrudní koš, uzavřený hrudní kostí.

Lebka
Tvar a velikost lebky podléhá plemenným rozdílům. Podle tvaru lebky rozeznáváme plemena krátkolebá - brachykefalní a dlouholebá - dolichokefalní. Mezi dlouholebá plemena patří například kolie či plemena chrtů, typickým představitelem krátkolebých plemen je mops či boxer. Dlouholebá plemena mají lebku úzkou a protáhlou, obličejová část je delší než část lebeční, čelní rovina přechází do nosní roviny jen poznenáhlu. Krátkolebá plemena mají lebku širokou, lebeční část je kulovitá a přechod čelní roviny v nosní tvoří tupý úhel.

Kostra
Kostra vytváří základní podpůrný systém celého organismu. Sestává z 271 až 282 kostí, které jsou spolu buď napevno spojeny švy nebo pohyblivě klouby.
Kost je orgán, jehož základní stavební hmotou je kostní tkáň. Na některých místech kosti zůstává během růstu zachována chrupavka, ze které kost vznikla. Povrch kosti kryje okostice, kloubní plochy pokrývá chrupavka, dutiny uvnitř kosti vyplňuje kostní dřeň. Kost prostupují cévy a nervy.